Ahoj z Nepálu!
Jestli jste měli to štěstí, nebo smůlu a četli minulý mail, tak možná tušíte, co udělají s relativně lucidním člověkem tři týdny deště v džungli na Srí Lance. Srí Lanka mi nesedla. Dost za to může období dešťů a taky kontaktní a vypočítaví Srí Lančani (ale neplatí to o všech offkórs). Píšu to jako varovaní pro další introverty, kteří si rádi nechávají svůj osobní prostor. Vám bych doporučil JV Asii. Místní tam jsou možná větší introverti než vy (zaručeně větší nerdi) a nemusíte se bát, že vám vlezou přímo do ksichtu, aby vám něco prodali.
Tak hejtování ☑️. A teď vám povím, co bylo na Srí Lance naprosto super.
Srí Lančanům po Britech zůstaly nádherná koloniální architektura, železnice a angličtina jako třetí úřední jazyk (první dva jsou sinhálština a tamilština). Za to, jaká kouzla s angličtinou dělají, by se nemusel stydět ani Wilda Třesoštěp.
Při návštěvě místní nemocnice jsem se mohl urval smíchy z názvu Bleeding room pro místnost sloužící k odběrům krve. Smích mě přešel, když jsem zjistil, že výplach ucha na Srí Lance obnáší dvaceticentimetrovou jehlu připojenou na kompresor. Ale konec dobrý, všechno dobré a já odcházel bez újmy a s průchozím zvukovodem. To, že se mě snažili natáhnout i při placení na vrátnici, jsem už bral jako dobrý vtip.
Genialitou nešetřili ani na názvy turistických atrakcí. Tak schválně, tipnete si, co je to Blow Hole? Až vám přestanou potutelně cukat koutky, tak se koukněte tady.
“A krekřík by nebyl?”
Na Cejlonu mají přemnožené pouliční oříšky. Místní zásadně nenechávají uvařené jídlo do druhého dne a páč jsou to buddhisti, tak ti schopnější toulaví čoklíci mají každý večer rice&curry hody. A přesto, že jim všudypřítomné vlhko a šílená doprava moc nesvědčí, jsou to ti nejmilejší bezdomovci, které jsem kdy potkal.
Často se stane, že jenom co se vyloupnete z domovních dveří, tak se vás jeden z nich “ujme” a provází vás po okolí. A jako odměna mu klidně stačí dva krekry.
Obecně ke zvířatům zastávám postoj “Žij a nech žít”. Ale dost mě zviklala kamarádka z colivingu Élodie. Jeden den přitáhla dva pytle psích granulí - jeden pro štěnda, druhý pro geronty - a začala připravovat humanitární akci.
Výlet s ní, dvěma pytli granulí a smečkou štěňat v patách byla jedna z nejmilejší věcí, které jsem na Srí Lance zažil.
Élodie a její parta.
Nejlevnější a nejlepší curry na celým ostrově, Dickwella
Nehorázně dobrý jídlo. Tradiční rice&curry sestává z rýže a šesti úžasně ochucených druhů zeleniny připravených na kokosovém oleji. Nesmí chybět dahl, čočka vařená s curry kořením a kokosovým mlékem, který se jí skoro ke všemu.
Pzn. pro fajnšmekry: pokud jste si stejně jako já mysleli, že kokosové mlíko je to, co z kokosu vyteče po ráně mačetou, tak ne. Kokosové mléko vzniká louhováním dužiny ve vodě.
Místní jedí rukama a to bych nebyl já, abych v tom taky neměl prsty. Hned jak jsem překonal první nával odporu, tak se z jídla stal naprosto jiný zážitek. Najednou jako bych k tomu jídlu měl blíž. Dost mi to připomínalo chození na boso. Každé sousto míchají na talíři zvlášť a vždy z rýže a jen dvou druhů zeleniny. Kdybyste si na talíři udělali jednu velkou mňágu, tak vás pošlou žít s opicema.
Po lekci vaření s zapáleným šéfkuchařem můžu s klidem prohlásit, že Srí Lančani jsou, co se jídla týče, větší blázni než Italové. Tradiční medicína Ayurvéda se odráží i v tom, co a jak jedí. Velice dobře si jsou vědomi pozitivních účinků koření a ingrediencí. A taky těch negativních. Věděli jste například, že kurkuma je po špetkách zázrak, ale ve větším vám může rozhodit ledviny a snížit produkci testosteronu?
A pak je tady srílanský “fastfood”. Říkají tomu rotti a je to cokoli od ryby po brambor s dahlem zabalený do placky připomínající paličinku. Na milion způsobů. Totální porno.