6.9.23 v Hirikatyi, Srí Lanka - 3 min čtení
Ahoj,
v posledním mailu jsem načal jazykovědné okénko*, ve kterém dneska chci pokračovat. Nějaký čas, který byl delší než je zdrávo asi o sedm let, jsem bydlel v Praze. V té době jsem ještě nedokázal docenit krásu slezské přednasranosti, kterou by lingvista nazval lexikální a rétorickou pasivní agresí, a rozhodl jsem se žít někde, kde jsou na sebe lidé slušní. A ve výsledku mě z toho málem jeblo.
Dneska vám odkryju jeden z největších rozdílu mezi pražskou a ostravskou mluvou.
Pzn.1.: Autor si klade za cíl popularizaci slezských jazykových zvyklostí, které považuje za nadřazené pražskému pičoidnímu jazykovému údu. Oprava - jazykovému úzu.
Pzn.2: Zmíněný první jazykovědný mail vám nejspíše nepřišel, bo jsem ho kajsi ztratil
Pokud pražský mluvící jedinec označí plnokrevného Slezana "kámo", a to po pouhých pěti minutách interakce (nebo vůbec, pzn. red.), jedná se o neodpustitelný společenský přešlap. To, co by nezkušený pozorovatel označil jako zdvořilou konverzaci, je totiž ze strany kluka z Havířova pouhé tolerování protějškovy existence (často hraničící s mírným zhnusením, pzn. red.).
Přátelství mezi slezskými muži vzniká až po splnění striktně daných pravidel. Těmi jsou: Společná konzumace nejméně tří set piv, placení vlastní útraty v restauracích a nepřebrání přítelkyně, případně nezcizení auta toho druhého. Po porušení posledního pravidla se celý vstupní proces opakuje. Porušení pravidla placení vlastní útraty je ve Slezsku neodpustitelné. Výjimku z pravidla tvoří osoby z čestným titulem "socka". U těch je tolerováno, aby ve třech ze čtyř případů přišli pouze s patnácti korunami v hotovosti, které beztak potřebují na zpáteční autobus.
Mohlo by se zdát, že běžné ostravské oslovení "ty pičo", už přeteklo přes okraj pomyslného kýble pasivní agrese na podlahu agrese otevřené, ale opak je pravdou. Podobně jako slovo "dobre" z minulého mailu má i "ty pičo" velmi versatilní užití a nezaměnitelné místo ve slezském jazyce. Ale abyste v Ostravě a přilehlých dědinách (výraz pro obec, pzn. překlad) lépe zapadli, pojďme se podívat nejprve na jeho výslovnost.
Vyslovujeme tvrdě 'Ty Pyčo', jako když chceme někomu plivnout do ksichtu, ale v poslední chvíli si to rozmyslíme. Důraz je kladen na 'T' a ještě znatelnější na 'P'. Koncové 'čo' je neznělé a na jeho konci znatelně klesáme hlasem.
Jeho užití v rámci každodenní mluvy je opravdu mistrovskou rétorickou juxtapozicí srovnatelnou snad jen s okřídleným:"I have a dream" prvního amerického rapera, Martina Luthera Kinga.
Stejně jako King slovy "mám sen" označoval jak své odhodlání, tak i společné úsilí velké skupiny americké veřejnosti, tak i oslovení "Ty pičo" má podobný transcendentní charakter.
"Hej, ty pičo!" Slouží jako zdvořilostní fráze k započatí konverzace s člověkem, který si ještě nevysloužil přátelštější: "Hej, zmrde," ale zároveň nese potenciál na společnou konzumaci několika hektolitrů piva (viz výše sociální dynamika slezských přátelství).
V podstatě můžeme říct, že zde výraz slouží k projevu familiérnosti a náklonnosti.
Pak například zvolání: "Ty pičo, to je hic!“ je odkazem k jakémusi všudypřítomnému vulvizmu dané situace.